Únor 2016

29 .2

29. února 2016 v 17:12 | Casey |  Zápisník
Tak dneska už třetí den v řadě :D Ale jestli to není spíš tím, že mám hodně věcí do školy a nechce se mi do toho...no, asi jo :'D Ale potom se ozvu asi až v pátek nebo o víkendu. Navíc jsem začala s tím fotočlánekem (čti: mám nadpis a první větu). Včera jsem byla celý odpolko v práci. Pracuju už pár měsíců v posilovně. Taky máte někdy pocit, že když se vám někdo líbí, tak vy jemu ne a naopak? Já mám na tohle sakra smůlu.



28. 2.

28. února 2016 v 11:11 | Casey |  Zápisník
Napsat hned dva články za víkend? Já to s tím návratem fakt myslím vážně, haha :D Vlastně jsem nechtěla pár dnů přidat žádný článek, abyste si přečetli ten předchozí, protože málokdo čte ty ne-aktuální. Kažodpádně jsem si procházela starý blog, kde jsem měla zveřejněné i nezveřejněné články a normálně jsem si uvědomila, jak já to psaní před těmi 3 lety milovala. Takže zpět v plné parádě...a občas možná i fotkou nějakého toho žvance, ať je to tu pěkně pokupě :D

Dneska mám celkem dobrou náladu, prostě věřím ve svou cestu, ne jen ve své cíle. Určitě si většina z nás, kdo jsme už kdysi dosáhly vytoužené vychrtlosti, uvědomuje, že ve štíhlosti není klíč. Štíhlejší znamená šťastnější jen tehdy, pokud člověka nepožírá (doslova) anorexie skrz naskrz, jelikož já si i při 50kg přiadala tlustá. Teď si při víc jak 70kg zas tak tlustá nepřipadám...no prostě logika :D Ale anorexie nezačíná většinou jen kvůli nějaké nadváze...člověk musí pátrat hloub. A já své důvody už nedávno odhalila a vím, čemu se vyvarovat, abych nebyla pořád nešťastná :)

Ale objevila jsem složku s fotkami z nejnižší váhy, takže očekávejte nějaký kecací fotočlánek :) Ne. že bych se k tomu chtěla vracet, ale jsem ráda, že už se mi ty fotky hnusí a neříkám si u nich jako donedávna "kéž bych takhle zase vypadala", ono není o co stát....ale to už nechám na ten článek :) (asi na víkend).



27. 2.

27. února 2016 v 20:58 | Casey |  Zápisník
Pár hodin si pohrávám s myšlenkou nového článku. Přece jen poslední dobou nemám vůbec čas a nestíhám, tak jak bych mohla vést blog? Ale víte co, vždyť já nikdy nebyla moc dobrá blogerka...tak co takhle ve své pověsti pokračovat.

A proč jsem opět tady? Proč se po skoro půl roce vracím na místo, které jsem beze slova opustila? Je to jednoduché, potřebuji se vypovídat. Potřebuju to moc. A to bohužel i z věcí a myšlenek, které bych nesvěřila ani nejbližší kamrádce. Málokdo tomu totiž rozumí...ale tady jsem vždycky našla pochopení, protože jsme všichni na stejné lodi a vždycky jsem se tu, i když jen virtuálně, cítila moc dobře.